Umělecká kritika je již dlouho prostředkem hodnocení a interpretace umění, často dává nahlédnout do společenských, kulturních a politických kontextů, ve kterých umění vzniklo. Tradiční umělecká kritika však byla často kritizována pro její nedostatek intersekcionality – uznání překrývajících se sociálních identit a souvisejících systémů útlaku, nadvlády nebo diskriminace. Historicky existuje několik pozoruhodných případů, které zdůrazňují intersekcionalitu v umělecké kritice, vrhají světlo na složitosti a mění dynamiku ve světě umění.
Případová studie 1: Harlemská renesance
Harlemská renesance 20. a 30. let znamenala významný moment intersekcionality v umělecké kritice. Hnutí se sídlem v Harlemu ve státě New York oslavovalo dílo afroamerických umělců, spisovatelů a hudebníků a jeho cílem bylo prolomit rasové a sociální bariéry. Umělečtí kritici té doby byli nuceni potýkat se s intersekcionalitou rasy, třídy a pohlaví ve svých hodnoceních umění vytvořeného během tohoto období. Svou kritikou neúmyslně přispěli k evoluci umělecké kritiky a vynesli na světlo důležitost zvažování protínajících se identit a zkušeností při hodnocení umění.
Případová studie 2: Feministické umělecké hnutí
Dalším stěžejním momentem v intersekcionalitě umělecké kritiky byl vznik feministického uměleckého hnutí na konci 60. a 70. let. Umělci a kritici zdůrazňovali důležitost zohledňování pohlaví, rasy a sexuality v umělecké kritice. Feministické kritičky umění zpochybnily umělecký svět ovládaný muži a snažily se vytvořit prostor pro hlasy žen a nebinárních umělců. Toto hnutí transformovalo uměleckou kritiku tím, že zdůraznilo, jak identita a prolínající se sociální faktory výrazně ovlivňují recepci a interpretaci umění.
Případová studie 3: LGBTQ+ umělecké perspektivy
Jak se LGBTQ+ umělci zviditelnili v uměleckém světě, byla umělecká kritika vyzvána, aby se zabývala jedinečnými pohledy a problémy, kterým tito umělci čelí. Kritici začali uznávat důležitost porozumění prolínání sexuální orientace, genderové identity a uměleckého vyjádření. Tento posun v umělecké kritice vedl nejen k přehodnocení historických děl prostřednictvím průřezové čočky, ale také připravil cestu pro přijetí a oslavu různých LGBTQ+ hlasů v umělecké komunitě.
Vliv na uměleckou kritiku
Historické případy intersekcionality v umělecké kritice významně ovlivnily vývoj umělecké kritiky. Rozpoznáním a začleněním intersekčních analýz se kritici umění více přizpůsobili mnohostranným dimenzím umění a zpochybnili tradiční, často vylučující přístupy k hodnocení umění. Kritika moderního umění se neustále vyvíjí, aby přijala intersekcionalitu a uznala propojenost identity, moci a reprezentace ve světě umění.